22.9.2020

KŠ/10/79

Kategorie modelů P30 doznala od publikování prvních informací značné popularity a již v únorovém čísle MODELÁŘe 1980 se objevil další model. Bohužel nemám k dispozici žádné výsledkové listiny z té doby, což by bylo jistě zajímavé se na ně podívat a porovnat si to s dneškem. Kdyby se náhodou někde našla, budu rád, když se ke mně dostane … Ale zpátky k modelu, autorem je Karel Šíma z dnes již neexistujícího klubu LMK Mladá Boleslav. Popis stavby modelu včetně zalétání je docela podrobný a věřím, že podle něj by stavbu zvládnul i začátečník. Konstrukce modelu se v podstatě nevymyká modelům, které jsou i dnes k vidění na soutěžích. Je stavebně jednoduchý model a jak píše autor, tak má dobré letové vlastnosti. Začátečníkovi usnadní stavbu zejména podrobný nákres hlavice modelu a závěsu vrtule. To je v podstatě stejné jako dnes, nicméně možností je více, ale to si přečtete na stránkách někdy později. Trup má klasický bedničkový tvar, dnes by asi stálo za to udělat trup jako točenou trubku (nebo alespoň obdobným způsobem, jako je to u modelu Meteoro), která je laminována skelnou tkaninou uvnitř a zvenku. Článek docela podrobně zmiňuje i způsob zalétání modelu, takže pokud se ho budete držet, zcela určitě se Vám model podaří zalétat.

Pokud mohu model hodnotit, tak z mého pohledu, i přes stáří modelu (40 let) se jedná o kompetitivní konstrukci, která se určitě ani dnes neztratí na soutěžích.

Takže se podívejme na to, co se psalo v Modeláři 2/1980.


KŠ/10/79 model na gumu kategorie P-30

V časopise Modelář 12/78 mne zaujala zmínka o kategorii malých gumáčků P-30, která se létá v USA. Tyto malé modely mají předpoklady stát se velmi rozšířenými mezi mládeží, protože je odstraněn nej­větší problém modelů na gumu: zhotove­ní vrtule. Proto jsem se rozhodl navrhnout a postavit model, který bude stavebně jednoduchý a přitom bude mít dobré letové vlastnosti. Byl jsem velmi překva­pen, když jsem model začal zalétávat. Model stoupá v ostré motorové spirále, přičemž dosahuje výšky asi 40 až 50 m a dobře klouže. Průměrné časy se pohy­bují kolem 80 s (to když s modelem létá můj devítiletý syn, jinak při plném natoče­ní a správném vypuštění létá 90 až 100 s). I při špatném vypuštění model nepadá po křídle, protože velmi dobrá vrtule IGRA model „vytáhne“ do správného motoro­vého letu. Dosažená výška je potom o­všem menší a tudíž i dosažený čas.

K STAVBÉ: Křídlo je celobalsové. Nej­prve vyřízneme šablony žeber z překližky tl. 1,5 mm. Podle nich z balsy tl. 1 mm vyřízneme 22 žeber, z balsy tl. 2 mm dvě žebra pro střední části křídla a čtyři žebra z balsy tl. 4 mm, která jsou v místě připoje­ní „uší“. Všechna žebra sepneme mezi překližkové šablony a pečlivě obrousíme. Lišta hlavního nosníku má průřez 5 x 2 mm, náběžná lišta 5 x 4 mm, odto­ková 2 x 11 mm a lišty pomocného nosníku v přední části profilu mají průřez 2 x 2 mm. Při řezání lišt dbáme na přes­nost a dodržení stejného průřezu po celé délce. Tím si usnadníme stavbu křídla; sestavený díl pak stačí pouze lehce pře­brousit. Křídlo stavíme na podložce v cel­ku včetně „uší“. Pozor, abychom neslepili žebra v místech „uší“ k sobě. Po lehkém přebroušení křídlo mezi žebry „uši“ roz­řízneme, žebra obrousíme tak, aby „uši“ svíraly s rovnou pracovní deskou úhel 30° (jako měřítko může posloužit trojúhelník s vrcholovými úhly 30 a 60 stupňů). Střed­ní část křídla je vylepena balsou tl. 1 mm, z níž jsou i výkližky. Koncová žebra z balsy tl. 7 mm jsou obroušena podle výkresu. Po potažení křídla tenkým papírem je odtoková lišta ve střední části křídla zpev­něna, páskem překližky tl. 1 mm (proti otlačení gumou).

Vodorovná ocasní plocha (VOP) je rovněž celobalsová. Žebra mají tl. 1 mm, lišta hlavního nosníku má průřez 4 x 2 mm, náběžná lišta 3 x 3 mm a od­toková 2 x 8 mm. Při zhotovení žeber postupujeme obdobně jako u křídla (vyřízneme ­podle šablon z překližky tl. 1,5 mm a potom pečlivé obrousíme).

Trup má motorovou část z balsových prkének tl. 2 mm vzájemně slepených na tupo. Přední část trupu je zesílena balso­vými stojinami tl. 3 mm a zakončena rámečkem z celuloidu tl. 2 mm (např. ze starého pravítka), do něhož se zasouvá hlavice. Motorová část je zevnitř důklad­ně nalakována proti působení mazání na gumu. Závěs svazku je z duralově trubky o průměru 4/2 mm nebo jiného materiálu (hliníková pletací jehlice č. 4, bambus atp.).

Zadní část trupu jez balsových prkének tl. 1 mm. Pylon je vybroušen z balsy tl. 10 mm a má souměrný profil. Na pylonu je po celé hloubce křídla přilepen pásek balsy tl. 2 mm s vlákny dřeva kolmými na směr letu. Křídlo se k trupu přivazuje gumou.

Svislá ocasní plocha (SOP) je z balsy tl. 1 mm a proti kroucení je zpevněna dvěma vlepenými balsovými proužky s vlákny napříč.

Celý model nalakujeme a pečlivě pře­brousíme. Potom model potáhneme ten­kým papírem (Modelspan, Japan) a něko­likrát nalakujeme čirým nitrolakem.

Hlavice jednoduché konstrukce je opatřena tzv. volnoběhem, který dovoluje protáčení vrtule při kluzu, což snižuje podstatně odpor modelu. Plastikovou vr­tuli IGRA o průměru 240 mm je třeba mírně upravit. V přední části náboje odřízneme výstupek pro zachycení hřídele. Otvor převrtáme na průměr 1,7 mm nejlé­pe ve stojanové vrtačce, abychom zachovali kolmost. Dále průměr vrtule zmenšíme na 228 mm (podle původních pravidel P-30 je stanoven průměr vrtule 9 palců, což je 228,6 mm) a současně jemným obrušováním konců vrtuli staticky vyváží­me. To je nutné i u vrtule nezkracované – vyvážení se projeví klidným chodem bez chvění. Hřídel 1 ohneme podle obrázku (nejprve jen jeho přední část s očkem pro natáčení svazku) z ocelové pletací jehlice o průměru 1,6 mm a u závěsu pro natáče­ní jej spájíme. Těleso hlavice 2 je slepeno z balsy tl. 3 mm, čela jsou z překližky tl. 2 mm a část, kterou se zasouvá do trupu, je překližky tl. 4 mm. Kluzná ložiska 3, jsou mosazná o průměru 3/1,6 mm (lze použít též měděnou palivovou trubku, v níž vrtákem upravíme otvor pro hřídel) do tělesa hlavice jsou zalepena. Postup lepení: do otvoru v tělese hlavice naneseme trochu lepidla, vložíme ložiska, do nichž provlékneme hřídel, s nímž pootáčíme, až nikde nevázne. Potom necháme lepidlo dokonale zaschnout a teprve pak hřídel vyjmeme. Pružina 4 je z ocelové struny o průměru 0,5 mm, navinuté na trn o průměru 2 mm. Lze použít jakoukoliv podobnou tlačnou pružinu. Délku upravíme až po sestavení hlavice tak, aby vždy vysunula unášeč hřídele z vrtule. Hlavici sestavíme tak, že na hřídel 1 nasuneme pružinu 4, podložku z teflonu (nebo po­lyetylénu) vrtuli 6, další podložku 5 z teflonu, těleso hlavice 2. Potom ohneme hřídel podle výkresu tak, aby vzniklo oko pro svazek. Na oko pro zavěšení svazku navlékneme plastikovou trubku 7. Sesta­venou hlavici vyčistíme a namažeme jemným olejem. Hlavici je nutno stále udržo­vat v čistotě a jemně mazat, aby nedochá­zelo ke zbytečným ztrátám třením.

Gumový svazek tvoří 6 gumových nití o jednotlivém průřezu 3 x 1 mm. Hmot­nost namazaného svazku nesmí být větší než 10 g.

Zalétání modelu nečiní potíže ani méně zkušeným modelářům. Před prvním letem zkontrolujeme, zda na „uších“ kří­dla jsou negativy asi 2 mm a je-li výškovka při pohledu zepředu vychýlena tak, aby její levý konec byl asi o 5 mm výše než pravý. Potom je nutné najít optimální polohu pylonu a tím i křídla. Sám jsem ji zjistil tak, že jsem zespodu na pylon přilepil pásek balsy o rozměrech 25 x 120 mm. Ve vzdálenosti určené na výkresu přivážeme pylon gumou k trupu a na pylon přivážeme křídlo. Při dodržení seřízení modelu potom jemně posunuje­me pylon s křídlem tak, až model dobře klouže. Je nutné si tuto polohu označit. Potom zkusíme model v motorovém letu asi na 200 otoček gumového svazku. Při dodržení údajů o vychýlení hlavice by měl model stoupat v pravé spirále. Není-li tomu tak, podkládáme hlavici tenkými podložkami, aby byla vychýlena doprava. Pozorujeme přitom, jak se model chová v letu. Malé nedostatky v kluzu lze odstra­nit posouváním pylonu s křídlem. Po nalezení optimální polohy přilepíme py­lon napevno k trupu, když jsme předtím odstranili balsový pásek. Počet otoček, který budete natáčet do svazku, neuvá­dím, záleží na kvalitě gumy. Na ní rovněž závisí délka motorového letu a tím i celko­vá doba letu modelu. Pro méně zkušené mohu poradit, že je lépe „točit“ méně než více — přibližně asi kolem 500 otoček.

Přeji všem, kteří se rozhodnou stavět tento nebo podobný model kategorie P-30, hodné radosti z létání!

Karel Šíma

LMK Mladá Boleslav

MODELÁŘ • 2/1980 • 39


 

… Pokračování seriálu a možná mnoho dalšího příště.

VaPe