Dalším pohledem do historie kategorie P30 prostřednictvím časopisu MODELÁŘ, tentokrát zamíříme do roku 1980. Jak předpokládám, tak v té době se již konaly soutěže a řada modelářů si model postavila nebo dokonce navrhla. Materiálově to asi v té době bylo dosti těžké a s gumou snad ještě více, ale přesto P30ky získávali na popularitě.
Dokladem toho je i snímek z obálky zářijového čísla, kde je se svým modelem na soutěži v Mladé Boleslavi vyfotografován Ing. Milan Pařík z LMK Praha 4. Předpokládám, že to bylo na první soutěži modelů kategorie P30 dne 28. června 1980. Jak je uvedeno jedná se o model postavený dle plánku z legendárního časopisu Aeromodeller. To je dokladem, že naši modeláři měli přístup i zahraniční literatuře. Bohužel se mi nepodařilo vypátrat, o jaký model šlo a v kterém čísle byl publikován. Kdyby někdo věděl, může dát vědět.
V tomto čísle je také obsáhlý článek z pera legendárního modeláře Jirky Kaliny a plánkem na dva modely kategorie P30 ŤUHÝK a STEHLÍK. Plánek obou modelů s vyčerpávajícím stavebním postupem je vynikající kuchařkou pro vstup do této kategorie. Již jen pročítání stavebního návodu doslova potěší srdce každého modeláře a i dnes v něm najde spoustu tipů, jak stavět modely. Snad jen gumu Pirelli dnes již nahradíme TAN SUPER SPORT. Jak uvádí autor konstrukce modelů je přizpůsobena pro juniory případně schopné žáky, vše je účelně a jednoduše řešeno.
Osobně jsem si postavil model Stehlík, který momentálně čeká jen na zalétnutí. Předpokládám, že na soutěžích se s ním určitě neztratím, uvidíme.
Jen malá poznámka, plánek obou modelů byl publikován v řadě Modeláře pod čísle 85. V případě zájmu, kopie u mě, platba kopírování a poštovného.
Takže se podívejme na to, co se psalo v Modeláři 9/1980.
Modely s gumovým pohonem ŤUHÝK a STEHLÍK
Text a výkres Jiří KALINA
Modely jsem navrhl po dobrých zkušenostech s prvním modelem kategorie P30, který jsem postavil na jaře roku 1979. Dostal jsem tehdy chuť postavit si nový, ještě výkonnější model, připomínající více klasické modely na gumu. Po shrnutí vlastních zkušeností i prohlédnutí několika zahraničních plánků (ve světě se kategorie P 30 stále více rozšiřuje) jsem nakreslil a postavil dva nové ,,gumáčky“. Jelikož jsou oba uvažovány pro juniory či schopné žáky, záměrně jsem nevolil složitou konstrukci (třeba trupy jsou ,,bedničkového“ tvaru s dostatečným vnitřním průřezem umožňujícím vytáčení svazku, přestože motorová část trupu z balsové trubky by byla podstatně lehčí).
Největší kámen úrazu pro začátečníky – pouzdro hřídele a vrtule – je úspěšně vyřešen použitím vrtulového kompletu IGRA, který obsahuje plastikovou vrtuli o průměru 240 mm rovnocennou zahraničním a který je od letošního roku navíc vybaven i plastikovým pouzdrem hřídele vrtule.
Koncepcí se oba modely poněkud liší: ŤUHÝK je bytelná ,,bedna“ s větší celkovou nosnou plochou a křídlem s tlustým profilem Benedek 8356-b/2 a letovou hmotností 70 g (bez svazku). Model odpovídá hmotností draku, svazku i průřezem trupu stavebním pravidlům pro národní kategorii B1. Zvítězil jsem s ním na první naší soutěži modelů navrhované kategorie P 30 28. června v Mladé Boleslavi. V turbulentním větrném počasí nalétal ŤUHÝK rovných 500 s (lety 72, 118, 120, 70, 120 – navrhovaná soutěžní pravidla jsou zatím shodná s kategorií B1: 5 startů s maximem 120 s).
Model STEHLÍK je uvažován jako výkonnější. Má podstatně nižší hmotnost draku a křídlo s upraveným profilem B. Whita pro nosné plochy modelů Wakefield. Model je vhodný pro létání v klidném ovzduší a doporučuji jej stavět jako druhý, až po získání zkušeností s modelem Ťuhýk.
K STAVBĚ
Výkres modelů je ve skutečné velikosti. Jednotlivé díly modelů si překreslíme přes kopírovací papír. Balsové díly vyřezáváme holicí čepelkou nebo lupenkovou pilkou s listem s jemnými zuby. Balsové lišty řežeme balsořízem z rovnoleté balsy. Pokud není uvedeno jinak, vyberte balsu lehkou o měrné hmotnosti asi 0,1 g/cm3. Jednotlivé části modelu slepujeme přímo na výkrese napnutém na rovné dřevěné desce a chráněném průhlednou plastikovou fólií. Ta zabrání i přilepení dílů k pracovní desce a tím jejich znehodnocení. Při lepení připevňujte díly k pracovní desce tenkými špendlíky.
K lepení použijeme pouze lepidlo Kanagom poněkud zředěné nitroředidlem. Lepené spoje necháme vždy řádně zaschnout. Budete-li pečlivě vybírat materiál pro jednotlivé, části modelu, šetřit lepidlem i lakem a řídit se tímto stavebním návodem, nebude vám stavba ani létání s modely Ťuhýk a Stehlík činit zvláštní obtíže. (Všechny rozměry jsou v milimetrech.)
ŤUHÝK
Křídlo stavíme po částech. Nejdříve si z balsy nařežeme náběžné lišty 1 o průřezu 6 x 4, lišty 2 o průřezu 2 x 2 a 3 o průřezu 2 x 10. Hlavní nosník 4 tvoří smrková lišta o průřezu 2 x 2.
Z hliníkového plechu tl. 0,5 až 1 vyřízneme lupenkovou pilkou přesnou šablonu žebra včetně zářezů pro lišty. Podle šablony pak vyřízneme hrotem čepelky z balsy tl. 1,5 celkem 28 žeber 5. Pracujeme-li s ostrým hrotem čepelky, jde práce rychle od ruky. Tímto způsobem získáme hotová žebra přesného tvaru a navíc nenaděláme nepořádek jako při obvyklém broušení žeber. Komu se zdá tento postup pomalejší, zhotoví si plechové šablony dvě a mezi ně sevře ve svěráku potřebný počet plátků balsy a pilníkem vybrousí žebra najednou. U čtyř středových žeber 6 rozšíříme zářez pro hlavní nosník tak, aby se do něj vešla i spojka 7 z překližky tl. 1,5.
Na výkresu sestavíme nejdříve jednu střední část křídla. Přišpendlíme přesně lišty 1 a 3 (do té si předem vypilujeme jehlovým pilníkem zářezy pro žebra) a mezi ně vlepíme žebra. Pozor! Střední žebro 6 musí mít patřičný sklon pro spojení křídla do vzepětí, odtoková lišta 3 musí být zepředu podložená kousky ten ké překližky tak, aby měla správný sklon (řez A-A). Stejně sestavíme na výkresu ucho křídla, k němuž přilepíme na tupo střední část křídla (podloženou do patřičného vzepětí). Po sejmutí z desky přilepíme na vnější krajní žebro zakončení 8 z velmi lehké balsy tl. 4. Stejně sestavíme i druhou půlku křídla.
Odtokovou lištu 3 na uchách obrousíme podle výkresu (zúžíme), zaoblíme a obrousíme náběžnou 1 a odtokovou lištu 3 do profilu podle řezu A-A. K broušení použijeme dřevěné prkénko o rozměrech 10 x 50 x 200, na něž z obou stran nalepíme brusný papír různé hrubosti.
Nyní začistíme středy křídla, aby středová žebra 6 vzájemně lícovala při předepsaném vzepětí. Spoje řádně přetřeme lepidlem a obě půlky křídla sesadíme. Shora vlepíme za lištu 4 spojky 7, kterou během schnutí lepidla přichytíme kolíčky na prádlo. Spoj necháme dokonale zaschnout a pak střed křídla vylepíme shora zdola velmi lehkou balsou 9 tl. 1,5.
Vodorovnou ocasní plochu (VOP) sestavíme stejným způsobem jako křídlo. Z balsy si nařežeme náběžnou lištu 10 o průřezu 3 x 4 a odtokovou lištu 11 o průřezu 2 x 10. Hlavník nosník 12 je ze smrkové lišty 2 x 2.
Podle přesné plechové šablony vyřízneme z balsy tl. 1,5 čtrnáct žeber 13. Díl sestavíme na pracovní desce a po jeho sejmutí přilepíme zakončení 14 z velmi lehké balsy tl. 4. Lišty obrousíme do profilu podle řezu B-B, pak uprostřed nalepíme na lištu 12 háček 15 z překližky tl. 1. Střed dílu vylepíme shora i zdola velmi lehkou balsou 16 tl. 1. Náběžnou lištu uprostřed vyztužíme zpředu bambusovou štěpinou 17.
Trup. Podle ocelového pravítka vyřízneme čepelkou dvě shodné bočnice 18 z balsy tl. 1,5. Ze stran na ně přilepíme smrkové lišty 19 o průřezu 2 x 2. U přední přepážky a zadního závěsu bočnice zesílíme přilepením překližkových pásků 20 o tl. 0,6 až 1.
Pozor! Pásky přilepíme zevnitř bočnic tak, aby vznikla levá a pravá bočnice trupu. Bočnice zevnitř nalakujeme dvakrát vypínacím nitrolakem (impregnace proti odstřikujícímu mazadlu svazku). Od zadního závěsu svazku obrousíme bočnice směrem ke konci plynule až na tloušťku 1.
Vrchní a spodní díl trupu 21 a 22 vyřízneme najednou podle ocelového pravítka z balsy tl. 1,5. Vpředu je zevnitř vylepíme překližkovými pásky 20 a pak opět vylakujeme v prostoru svazku dvěma vrstvami laku; v zadní části je obrousíme až na tl. 1 na zadním konci. Vrchní díl 21 přišpendlíme na výkres a natupo k němu přilepíme bočnice 18; ty předem nařízneme čepelkou v místě vyznačeném na výkrese a nalomíme. Bočnice 18 z vnější strany na několika místech přišpendlíme k desce, potom vytáhneme špendlíky držící díl 21. Trup uzavřeme spodním dílem 22, který před přilepením nařízneme čepelkou a nalomíme za zadním závěsem svazku. Předek trupu obrousíme do úkosů podle výkresu (vychýlení hlavice dolů a vpravo) a nalepíme na něj zepředu přepážku pro uchycení hlavice 23, kterou vyřízneme ze starého celuloidového trojúhelníku o tl. 2. Dvě shodné bočnice pylonu 24 a přepážky pylonu 25 a 26 přesně vyřízneme z balsy tl. 1,5 mm. Pylon zpředu i zezadu uzavřeme díly 27 velmi lehké balsy tl. 1. Tři kolíky 28 pro poutací gumu křídla a gumového oka determalizátoru jsou z bambusu.
Pylon sestavíme až po vyvážení modelu. Nejdříve nalepíme bočnice 24 na lišty 19, mezi ně vlepíme přepážky 25 a 26, pak bambusové kolíky 28 a nakonec pylon uzavřeme díly 27.
Svislá ocasní plocha 29 je slepena ze dvou prkének velmi lehké zrcadélkové balsy tl. 1.5, proti kroucení je do ní vlepen pásek balsy stejné tloušťky s vlákny dřeva kolmými k vláknům dílu 29. Hotový díl vlepíme do výřezu v trupu až po jeho potažení papírem.
Úložné desky VOP 30 a 31 vyřízneme a slepíme z překližky tl. 1 a 2. Na díl 31 přilepíme balsovou podložku určující seřízení modelu – u prototypu modelu měla tl. 4. Hlavici 32 slepíme z pěti vrstev tvrdší balsy tl. 3, vedení hlavice 33 v první přepážce trupu je z překližky tl. 4 až 5. Díl 33 řádně přilepíme zezadu na polotovar hlavice, pak polotovar nasadíme na trup a dobrousíme na přesný čas. Po nalakování vyvrtáme do hlavice zpředu otvor o průměru 3,5 (není nikam vychýlen) pro pouzdro hlavice 34, které potom do otvoru nastrčíme. Pokud pouzdro nemáte, musíte je nahradit kovovou trubkou patřičného vnitřního průměru. Hřídel vrtule 35 (v přední části) i závěs svazku 36 ohneme podle výkresu z ocelové struny o průměru 1,2; na závěs 36 navlékneme ohebnou plastikovou hadičku (bužírku). Ze středu vrtule 37 odřízneme lupenkovou pilkou nebo ostrým nožem výstupek. Vrtuli vyvážíme staticky (oškrábáním těžšího listu), až zavěšena na špendlíku zůstane ve vodorovné poloze. Pružinu 38 navineme z ocelové struny o průměru 0,4 až 0,5 na trnu o průřezu 2. Potom sestavíme hlavici: na zapájené oko hřídele nasuneme pružinu, pak vrtuli, ložisko 39 (popř. korálek), hřídel prostrčíme rovným zadním koncem pouzdrem v hlavici a ohneme v kleštích podle výkresu oka pro zavěšení svazku 36. Zadní závěs svazku 40 je z hliníkové trubičky o průměru 4.
Potah modelu je z jakéhokoliv tenkého vláknitého papíru. Před potažením celý model jednou natřeme řídkým vypínacím lakem a povrch přebrousíme jemným brusným papírem. Křídlo potahujeme po jednotlivých částech (středy a pak uši). Potahujeme nejdříve shora. Papír lepíme ke kostře vypínacím lakem nebo lepidlem Lovosa. Přečnívající okraje papíru ořízneme podle okrajových žeber těsně a s přídavkem 3 až 4 mm podle náběžné a odtokové hrany. Přečnívající papír potřeme lepidlem a papír ohneme přes hrany na spodní stranu a přihladíme jej k lištám. Spodní stranu potáhneme obdobně; dbáme přitom na řádné přilepení papíru k žebrům. Přečnívající papír tentokrát odřízneme čepelkou těsně podle hran, bez přídavku na přehnutí. Po potažení zesílíme střed křídla přilepením výztuh 41 z překližky tl. 0,6 až 1.
Vodorovnou ocasní plochu potáhneme stejně jako křídlo. Na střed VOP přilepíme shora papírovou trubku 42 pro poutací kolík determalizátoru, navinutou na drátu o průměru 2. Spoj přelepíme páskem papíru. Svislá ocasní plocha není potažena vůbec.
Trup má potaženy čtyři bočnice.
Celý model natřeme 3 až 4 vrstvami čirého vypínacího nitrolaku, smíchaného s nitroředidlem v poměru asi 1:1. Lak nanášíme rovnoměrně plochým vlasovým štětcem a pečlivě jej roztíráme. Pracujeme v suchu a při teplotě okolo 20 °C. Jednotlivé vrstvy nátěru necháme vždy vyschnout alespoň 24 hodiny.
Křídlo necháme schnout položené na šablonu nebo alespoň knihami do vzepětí; pravou střední část křídla (při pohledu na model zezadu) podložíme tak, aby měla pozitivní zborcení – náběžná hrana v místě lomení ucha by měla být výše asi o 2 až 3 mm než odtoková. Toto zborcení je nutné pro pravou motorovou spirálu! Konce křídla mohou mít mírné negativy (odtoková hrana na koncích křídla výše o 2 až 3 mm). VOP zatížíme na rovné desce (proti zkroucení) až po mírném zaschnutí laku, aby se nepřilepila k podložce.
Sestavení modelu a vyvážení popisuji tak, jak se mi nejlépe osvědčilo. Po přilepení SOP na trup zavěsíme do trupu gumový svazek ze šesti nití gumy o průřezu vlákna 1 x 3 a hmotnosti 9 g. Po nasazení úplné hlavice do trupu připevníme na konec trupu okem gumová nitě 1 x 1 VOP včetně dosud nepřilepených dílů 30 a 31. Gumou připevníme křídlo k trupu (pod gumu nastrčíme na křídlo všechny díly pylonu) a posouváme jím tak dlouho až model spočine ve vodorovné poloze při podepření v místě těžiště vyznačeném na výkrese. Místo si označíme tužkou, model rozebereme a přilepíme na trup pylon, který pak polepíme papírem a v místě připevnění doutnáku determalizátoru přilepíme hliníkovou fólii 43. Po řádném zaschnutí lepidla přivážeme k pylonu gumovou nití 1 x 1 křídlo a nakonec trupu přilepíme díly 30 a 31 pro uchycení VOP. Pohledem na model zezadu zkontrolujeme vychýlení VOP (pravý konec má být výše – viz výkres). Zbývá ještě dokončit determalizátor, jehož doutnák je umístěn z levé strany na trupu pod křídlem (viz snímek). Do trupu vyvrtáme jehlovým pilníkem otvor a trupem prostrčíme tenké silonové vlákno o průměru 0,25 až 0,30, které je zakončeno lehkým kroužkem 44. Jakmile nám vlákno vyleze koncem trupu, uzavřeme trup dílem 45 z překližky tl. 0,6 až 1. Nakonec silonu přivážeme bambusový kolík 46, který musí jít nasunout do trubky 42 na VOP. Délku silonového vlákna seřídíme tak, aby po zavěšení gumového očka na kolík 28 byla VOP řádně přitažena k podložce 31. Vyklopení VOP o 45° po přepálení očka doutnákem natavíme zarážkou – uzlem či kouskem zmáčklé trubky na silonovém vláknu – před otvorem v trupu.
STEHLÍK
je sestaven stejným způsobem jako model Ťuhýk; popis stavby je proto omezen pouze na upozornění na rozdíly.
Křídlo sestavíme ze dvou půlek. Náběžná lišta 1 o průřezu 4 x 3 j z balsy, stejně jako dvě lišty 2 o průřezu 1,5 x 1,5 a odtoková lišta 3 o průřezu 2 x 10. Hlavní nosník 4 je ze smrkové lišty 2 x 3. Třicet žeber 5 vyřežeme opět hrotem čepelky podle plechové šablony z balsy t1. 1. Čtyři středová žebra mají zpředu zářez pro lištu 4 rozšířený tak, aby se do něj vešla spojka křídla 7 z překližky tl. 1,5. Zakončení křídla 8 je z balsové lišty 3 x 5. Dvě lišty 2 a 4 u okrajového žebra nalomíme a přilepíme shora na díl 8. Obě půlky křídla před slepením obrousíme do profilu podle řezu A-A. Střed křídla shora i zespodu vylepíme velmi lehkou balsou 9 tl. 1.
Vodorovná ocasní plocha má náběžnou lištu 10 z balsy o průřezu 3 x 3, odtokovou lištu 11 z balsy o průřezu 2 x 7. Hlavní nosník 12 je ze smrkové lišty průřezu 1 x 2. Lišta 13 je z balsy o průřezu 1,5 x 1,5. Čtrnáct žeber 14 vyřízneme podle plechové šablony z balsy tl. 1. Zakončení VOP 15 je z balsové lišty 3 x 4. Lišty 12 a 13 u okrajových žeber nalomíme a přilepíme shora na díly 15. VOP obrousíme do profilu podle řezu B-B. Uprostřed nalepíme mezi lišty 13 a 12 háček 16 z překližky tl. 1. Střed vylepíme shora i zespodu velmi lehkou balsou 17 tl. 1, náběžnou lištu zesílíme zepředu bambusovou štěpinou 18.
Trup má motorovou část z balsových bočnic tl. 2. Vzhledem, k tomu, že pro snížení hmotnosti nemá v rozích smrkové lišty, slepíme balsová prkénka dlouhá 150 mm podle výkresu tak, abychom získali polotovar s vlákny dřeva napříč. Po zaschnutí lepidla vyřízneme čepelkou podle ocelového pravítka dvě shodné bočnice 19. V zadní části bočnice pokračují smrkovými lištami 20 o průřezu 2 x 2, které jsou na konci obroušeny až na průřez 1 x 1. Bočnice trupu sestavujeme jednotlivě na výkresu. Výztuhy 21 jsou z balsové lišty 2 x 2. V přední i zadní části jsou bočnice zevnitř zesíleny přelepením překližkových pásků 22 tl. 0,6 až 1. Pozor na levou a pravou bočnici! Vrchní a spodní díl trupu 23 vyřízneme společně podle ocelového pravítka z připraveného balsového polotovaru. Vpředu díly uvnitř vylepíme překližkovými pásky 22 a všechny čtyři bočnice zevnitř vylakujeme dvěma vrstvami laku.
Sestaveni trupu je shodné s modelem Ťuhýk; po naříznutí a nalomení bočnic zbývá ještě přilepit balsové výztuhy 21 shora i zespodu v zadní části trupu. Shodný je i sklon přední přepážky 24 z celuloidu tl. 2. Pylon sestavena ze dvou stejných přepážek 25 z balsy tl. 1,5, dvou lišt 25 z tvrdé balsy 2 x 3, na něž přivážeme háčky 27 z ocelového drátu o průměru 0,5 až 0,7. Než zaschne kostra pylonu, slepíme si pruh balsy tl. 0,8 až 1 pro potah 28 (vlákna dřeva jsou rovnoběžná s vlákny bočnic trupu). Pylon potáhneme tak, že v dílu 28 vyřízneme vpředu otvor pro háček 27, potah nalepíme nejdříve vpředu na lištu 26 a postupně jej přilepíme až na zadní lištu.
Po zaschnutí lepidla odřízneme přebytečnou balsu u přepážek 25 a shora na pylon přilepíme díly 29 z balsy tl. 4, které vybrousíme zevnitř tak, aby tvořili dosedaní plochu pro křídlo. Vzadu pak shora přilepíme výztuhu 30 z překližky tl. 0,6 až 1. Hotový pylon nelepíme zatím na trup (před vyvážením modelu)!
Svislá ocasní plocha 31 z balsy tl. 1,5 je sestavena a přilepena na trup stejným způsobem jako u modelu Ťuhýk. Prostor pro její přilepení si předem ze stran vylepíme pásky balsy 32 tl. 1. Úložné desky VOP 33 a 34 zhotovíme ze stejného materiálu jako u předchozího modelu, balsová podložka na dílu 34 určující seřízení modelu má však tl. 6.
Hlavice 35 je slepena ze čtyř vrstev tvrdší balsy tl. 3, vedení hlavice 36 v trupu je z překližky tl. 4 až 5. Dokončení hlavice (montáž pouzdra 37, hřídele 38, závěsu 39, vrtule 40, pružiny 41 i ložiska 42) je shodné s modelem Ťuhýk. Shodný je i zadní závěs svazku 43.
Potah modelu i impregnace je stejná jako modelu Ťuhýk. Po potažení křídla přilepíme na střed zesílení 44 z překližky tl. 0,6 až 1. Na VOP přilepíme papírovou trubku 45 pro poutací kolík determalizátoru. Na křídlo nalepíme podle výkresu niťový turbulátor. Pravá půlka křídla má pozitiv (na vnějším konci je náběžná hrana o 2 mm výše než odtoková). Levá půlka křídla má být rovná nebo může mít mírný negativ.
Sestaveni modelu a vyvážení stejné jako u modelu Ťuhýk, po vyvážení přilepíme pylon natupo k trupu. Shodná je i funkce determalizátoru. Bambusový kolík 46 pro gumové očko je zalepen do trupu. Ukončení trupu 47 z překližky tl. 0,6 až 1 zalepíme opět po provléknutí silonového vlákna.
Gumový svazek u obou modelů je ze 6 nití gumy Pirelli o průřezu vlákna 1 x 3 a hmotnosti 9 až 9,5 g (délka svazku asi 500). Hmotnost namazaného svazku nesmí překročit 10 g! Do svazku lze natočit po dvou zábězích (na 300 a 600 otoček) nejvíce 850 otoček. To platí ale jen pro kvalitní gumy při plném vytažení svazku a natáčení vrtačkou, kdy trup by měl být uvnitř chráněn trubkou stočenou z několika vrstev hnědé lepenky. Pro běžné lety s natáčením svazku rukou jsou optimální otočky svazku okolo 600. Svazek namažeme ricinovým olejem či jiným modelářským mazadlem na gumu.
Zalétání obou modelů nebude činit obtíže, pokud jste se řídili stavebním návodem. V klidném ovzduší model nejprve zakloužeme: po mírném hození vodorovně musí model klidně klesat v mírném pravém kruhu s volně se protáčející vrtulí. Pokud model houpe, zkontrolujeme polohu těžiště a případně model u hlavice lehce dovážíme. Klesá-li model strmě k zemi, po kontrole těžiště můžeme VOP mírně natáhnout podložením pod odtokovou lištu.
Po seřízení klouzavého letu natočíme vrtulí do gumového svazku 150 až 200 otoček (vrtulí otáčíme ve smyslu pohybu hodinových ručiček) a model opět vodorovně vypustíme. Nyní musí mírně stoupat v pravé zatáčce. Nechce-li model zatáčet doprava, zkusíme podložkou vychýlit hlavici doprava či lehce vychýlíme vpravo klapku směrovky. Otočky svazku postupně zvyšujeme, až model stoupá ostře vzhůru v pravých kruzích a po vytočení svazku klouže s protáčející se vrtulí v mírných pravých kruzích. Sestupuje-li model při plném natočení svazku v ostré pravé spirále k zemi, zkontrolujeme pozitiv na pravém středu křídla, který bude pravděpodobně malý nebo dokonce bude chybět. Naopak při velkém pozitivu se model při plném natočení svazku překlápí vlevo. Při plném natočení svazku létejte zásadně s determalizátorem, výkonnost modelů je na hranici 100 s a ulétnuti modelů je snadné. Proto by modely měly být opatřeny i adresou majitele a pochopitelně číslem sportovní licence (pro soutěže).
MODELÁŘ • 9/1980 • 271
… Pokračování seriálu a možná něco dalšího příště.
VaPe