Pokračovací model „Sluka“

Sluka Radoslava Čížka se prvně objevila v časopise Letecký modelář číslo 12 v prosinci 1950, což byl první ročník. Jen pro zajímavost, cena časopisu byla 4 Kčs.

Pokračovací větroň ,,Sluka“

K nakreslení tohoto plánku mne přivedlo několik uměle slepe­ných „Kání“ a dokonce i větroňů větších. Ono totiž je povážlivé stavět s mladými adepty letectví „F-401“ neb „Vosu“, či ostatní tečkové kluzáky a odtud rovnou skočit na výkonný větroň. Jsou výjimky, které potvrzují pravidlo, ale všeobecně to takhle dělat nemůžeme. Vždyť po stavební stránce je toho na takovém trupu školního kluzáku pramálo. Začne-li se stavět jen s těmito zkuše­nostmi výkonný větroň a k tomu většinou bez dozoru instruktora, Pak můžete spatřit tvary trupů, podobné jezevčíku přejetému auto­busem. Snad tyto důvody a hlavně to, že dosud nemáme v této skupině školních modelů dostatečný výběr, dalo podnět k nakres­lení „Sluky“.

Mohu říci, že mi tento model splnil víc, než jsem očekával. Z le­tových vlastností nutno vyzdvihnout jeho stabilitu. Pevnost a tuhost konstrukce dovoluje létat v největší mizérii. Rozeberete-li si „Sluku“ na 4 díly, pak vězte, že budete mít docela malý balíček, pěkně skladný, nad kterým nebude průvodčí v elektrice kroutit hlavou, zda má požadovat zaplacení za zavazadlo.

Věřím, že vám „Sluka nebude dělat velké stavební potíže. Přece si však jejich stavbu rozebereme k vůli začátečníkům, pro které jest tento model určen.

Křídlo je jednonosníkové, samonosné, dělené, o stejné hloubce profilu. Vyřezaná a vyhlazená žebra 1 s profilem MVA 301 se zhotoví z 1 mm překližky, neb smrkového pásku 20/1,5 mm (Naše vojsko). Do přesných a správně hlubokých zářezů zasadíme v naznačených vzdálenostech spodní podélník nosníku (3/5), náběžnou lištu (3/5). Všechny tyto podélníky děláme asi o 1 cm delší ke středu křídla, které po zaschnutí zařízneme na správnou délku. Přehlédneme, zda není nosník prohnutý a necháme zaschnout. Obrousíme si odtokovou hranu, pilkou vyřízneme zářezy pro konce žeber a takto připravený díl vložíme a zalepíme ke koncům žeber. Potom přivážeme koncový oblouk z pedigu 2, který jsme si předem hnětením v ruce ohnuli do potřebného tvaru.

Není-li pedig, vyrobíme zapícháním špendlíků do měkkého prkénka šablonu koncového oblouku, napaříme podélník 2/3 a ohneme do tvaru. Potom uděláme stejným způsobem ještě jeden oblouk a to tak, že při ohýbání jej přímo lepíme k prvnímu. Takto slepené necháme v šabloně zaschnout, pak vyjmeme a zabrousíme.

Střední žebro 3 připevníme pomocí předem připravené vyjímatelné spojky 4 z pásků 1 mm překližky, kterou vložíme mezi pásnice nosníku. Navlékneme krajní žebro, skloníme je o 7° a přilepíme přesně k šikmo zaříznutým koncům nosníku. Oboustranně přilepíme překližkovou stojinu 5 mezi první a druhé žebro, řídce, ale pevně ovážeme nití a oboustranně přilepíme lišty trojúhelníkového průřezu (úhlopříčně říznutí 3/5) k 1 žebru a nosníku. Na náběžnou a odtokovou lištu přivážeme drátěné háčky a naklížíme překližkové výztužné trojúhelníky (15/15) k 1 žebru a náběžné, eventuelně odtokové hraně.

Znovu se přesvědčíme, zda nosník křídla není prohnutý, pak zařízneme konec nosníku u koncového oblouku, oba podélníky seřízneme na 2/5, omotáme lehce nití a přivážeme ke koncovému oblouku. Zbývá vklížit ob. žebro mezi podélníky nosníku na výšku přibroušenou 3/8 a zaklížit. Tyto vložky uděláme dlouhé 20 mm. Zaručují nám velkou tuhost křídla proti ohybu a jsou tedy důležitým článkem. Poslední věcí je vyztužení krajního žebra. Provedeme podél­níkem 2/3, který otlačováním ostrou hranou zevnitř ohneme do patřičného tvaru žebra (1 kus pro horní, 1 pro dolní část žebra). V místě nosníku na plocho seslabíme a trochu zapilujeme, neb za­řízneme do nosníku.

Podotýkám, že schránka pro spolku křídel musí být naprosto tuhá, neboť zachycuje síly, které vznikají ohýbáním křídla a které se přenášejí podélníky nosníku do středu křídla.

Výškovku vyrobíme obdobně jako křídlo, s rozdílem, že nosník má jen jeden podélník 3/5 vložený na výšku zespodu do sníženého profilu Clark Y. Výškovka není dělená a provléká se otvorem v trupu, kde se přitáhne gumou. Koncové oblouky jsou označeny 6. žebra 7.

Trup je stavěn do šablony, kterou si vytvoříme zapícháním špendlíku do obrysu trupu vykresleného v měřítku 11. Zevnitř vložíme vybrané podélníky 3/3, které uřízneme na obou stranách delší a rozepřeme stojkami — rovněž 3/3. Na tyto výstuhy mů­žeme použít i méně kvalitní podélníky a zbytky. Takto sestavíme celou bočnici, kterou necháme zaschnout. Zatím si vyrobíme ze smrkového prkénka díly pro hlavici, označené 8. Prostřední pak vylehčíme. Slepením vznikne schránka pro přítěž. Po zaschnutí opracujeme boky hlavice, vytvoříme zářezy 3/3 pro trupové podél­níky. Vyjmeme bočnice ze šablony a vyrobíme stejným způsobem druhou. Zařízneme konce podélníků pro zapuštění do hlavice, vklí­žíme a pojistíme proti vypadnutí špendlíkem nebo gumou. Teprve po zaschnutí spojíme konce u kormidel lehce gumovým očkem a vložíme rozpěrky z méně hodnotných 3/3. Necháme trup zaschnout, pak vložíme směrovku, jež sestává ze dvou oblouků vytvořených, jak popsáno u křídla, náběžné 3/5 a odtokové lišty 3/8. Na boky do osy trupu nalepíme podélník 3/3, který ke koncům obrousíme. Přistávací lyži zhotovíme lamelováním podélníků 3/3 přímo na trup, když jsme předtím vyztužili spodní díl trupu tak, že jsme vložili mezi rozpěrky vždy jednu navíc. Na konec lyže nalepíme příložky 9 a zařízneme konce podélníků 3/3 dle tvaru zářezu pro startovací háček. Poté polepíme spodní část trupu až za konec lyže kreslícím papírem. V místě upevnění křídla pod náběžnou a odtokovou hranu vlepíme do obrysu trupu překližkové vložky 10 s výřezy 3/5. Tě­mito otvory provlékneme podélník 3/5 dlouhý 75 mm a zalepíme jej. Totéž uděláme pod náběžnou hranou výškovky s výřezem pro podélník 3/3 dlouhý 35 mm. Na odtokovou lištu směrovky přivá­žeme drátěný háček pro zachycení upevňovací gumy pro výškovku. Do směrovky zalepíme nad a pod trup rozpěrku 3/3 pro polepování. Tím je celá kostra hotová. Zbývá jen celek obrousit smirko­vým papírem a potáhnout papírem. Potažení je celkem snadné. Každou polovinu křídla potahujeme zvlášť – jedním páskem dole (nejdříve) a pak horní část. Než ale započneme potahovat horní část křídla, překontrolujeme, zda potah, který jsme nalepili na vydutou spodní stranu žebra, je dobře přilepen, lepidlo zaschlé. V případě, že je lepidlo zaschlé a potah někde odstává, můžeme jej znovu přilepit acetonovým lepidlem (použijte tenkého ostrého podélníčku).

Potažený model stejnoměrně nastříkáme vodou, necháme vypnout potah – ne prudce! (kamna, vařič)! Po zaschnutí potahu dobře nalakujeme impregnačním duko-lakem. Spodek trupu lakujeme dvakrát.

Z úspěchů tohoto modelu nutno jmenovat prvá tři místa na školní soutěži v Kladně, všechna prvá místa na soutěži školních modelů v Dušnikách, několik předních míst v krajské soutěži v Mělníku, na soutěži v Hořovicích, Berouně a jinde.

Časy dosažené tímto modelem, je-li dobře postaven, se pohybují kolem 80 vt. z 50 m šňůry. Lze tedy tímto modelem splnit pod­mínku pro získání modelářského odznaku I. stupně. Tento model vyhovuje podmínkám FAI. Stejně pak při létání na svahu budete s tímto modelem plně spokojeni. Ostatně postavte si „Sluku“ a poznáte nejlépe její spolehlivost. Pro úplnost uvádím, že dojde-li k dohodě s nakladatelstvím „Naše vojsko“, bude plánek ve sku­tečné velikosti vydán.

Potřebný materiál

Nosníky          3/3       –          12   bm

                        3/5       –            8   bm

                        3/8       –           1   bm

Pedig Ø 4                    –          1,5 bm            (neb 3 bm – 3/3)

Překližka tl. 1 mm                   9    bm            (300/300)

neb smrkové pásky            20/1,5  mm

                                          12/1,5   mm

–Čk–