20.10.2020

První P 30 model s gumovým pohonem

První plánek modelu P30 se objevil v srpnovém čísle MODELÁŘe v roce 1979. Autorem je známý pan modelář Jiří Kalina. Rozpětí modelu je 762 mm, váha vzhledem k tehdy platným pravidlům neomezující hmotnost. Dnes je stanovená minimální hmotnost modelu bez gumového svazku na 50 gramů. Plánek byl uveřejněn v měřítku 1:2, detaily modelu v měřítku 1:1. Již z prvního pohledu je jasné, že se jedná o jednoduchý model příhradové konstrukce, žebra křídla jsou vytvořena nosníky, vzepětí křídla do V, které je dnes málo k vidění, kdy se používá spíše vzepětí do W. VOP je ploché konstrukce. K plánku je připojen podrobný stavební návod.

Nicméně se domnívám, že model je stavebně jednoduchý a nenáročný. Postavit a zalétat by ho měl zvládnout i začátečník. Osobně bych asi nahradil použitý profil křídla buď na plný, nebo bych jej vytvořil páskovou metodu, jak je obvyklé při stavbě modelů MOř. Stejně tak u VOP a ještě bych doplnil determalizátor. Dnes již samozřejmě použijeme gumu TAN SUPER SPORT. A samozřejmě lepidlo LOVOSA, byť jej lze kupodivu sehnat i dnes nahradíme jiným, případně potáhneme model podle svých zvyklostí. Pak by to při dobrém seřízení a vylétanosti, měl být model schopný obstát i na pořádaných soutěžích.

Tak se podívejme na to, co se psalo v Modeláři 8/1979.


P 30 model s gumovým pohonem

Kategorie P 30 vznikla před několika málo roky v USA a nalézá stále větší oblibu mezi „volnými“ modeláři na celém světě. Stavební předpisy jsou jednoduché: rozpětí křídla a délka modelu nesmějí být větší než 30 palců (762 mm), hmotnost gumového svazku nesmí být větší než 10 g, vrtule musí být standardní plastiková o průměru 240 mm. Žádné omezení hmotnosti modelu či velikostí ploch dává zkušenějším konstruktérům možnost experimentování, použití hotové plastikové vrtule pak zase odstraňuje největší problém začátečníků – zhotovení vrtule (B–jedničky se právě z tohoto důvody nestaly kategorií začátečníků.) Protože i u nás jsou momentálně vhodné podmínky, v prodejnách byl k dostání tenký potahový papír i gumové nitě různých průřezů, jakož i velmi vhodná plastiková vrtule IGRA o průměru 240 mm, považujeme za účelné zkusit kategorii P 30 i u nás.

K STAVBĚ: Výkres modelů jev polovič­ní velikosti, kromě hlavice, přepážek, tru­pu a žeber. Nejprve si tedy výkres překres­líme do skutečné velikosti (všechny míry násobíme dvěma). Model je celobalsový, prakticky celý je sestaven z prkének tl. 3 mm.

Křídlo stavíme po polovinách, které po sestavení a začištění slepíme do vzepětí vyznačeného silnou čerchovanou čarou procházející půdorysem křídla. Balsové prkénko ti. 3 mm obrousíme na tl. 2,5 mm a nařežeme z něj balsořezem lišty křídla 1 o rozměru 2,5 x 2,5; stejný průřez mají i lišty 2, z nichž budou žebra křídla. Náběžnou lištu 3 slepíme buď ze dvou lišt 2,5 x 5, nebo jí uřízneme na čtvercový průřez z prkénka tl. 5. Odtoková lišta 4 má rozměr 2,5 x 10. Půlky křídla sestavíme tak, že přišpendlíme lišty 3 a 4 přímo na výkres, potažený tenkou průhlednou fólií či pauzovacím papírem. Zařízneme na přesnou délku spodní lišty diagonálních žeber 2 a vlepíme je mezi lišty 3 a 4. Střední žebro 5 musí být pevnější a je proto sestaveno z lišty 2,5 x 5. Shora přilepíme nosník 6, který uřízneme balso­řezem na rozměr 2,5 x 7 a směrem k vněj­šímu konci křídla jej obrousíme až na rozměr 2,5 x 5. Žebra shora uzavřeme lištami 2, které jsou vpředu opřeny o lištu 3, v místě přechodu přes nosník 6 shora naříznuty holicí čepelkou a zlomeny. V zadní části je před přilepením obrousíme tak, aby přilehly k spodním lištám 2. Popis vypadá složitě, ve skutečnosti ale jde práce velmi rychle a bez problémů. Po zalepení všech vrchních částí žeber 2 a 5 na ně přilepíme v přední části křídla shora dvě lišty 1, které vytvoří výhodnější noso­vou část profilu. Konec křídla uzavřeme žebrem 7 z balsy tl. 2,5, které po řádném zaschnutí lepidla obrousíme tak, aby uza­víralo profil v prostoru lišt 1 (podle výkre­su profilů). Obrousíme též náběžnou a odtokovou lištu 3 a 4. Stejným způso­bem zhotovíme i druhou polovinu křídla. Oba hotové díly křídla obrousíme upro­střed tak, aby žebra 5 lícovala při vzepětí 80 mm (měřeno na vnějších koncích kříd­la). Z překližky tl. 1 vyřízneme spojku 8, kterou přilepíme na nosník 5. Spoj řádně zalepíme a necháme dokonale za­schnout.

Vodorovnou ocasní plochu sestavíme stejně jako křídlo: Náběžná lišta 9 je ze dvou lišt 2,5 x 5 (nebo jedné 5 x 5), odto­ková lišta 10 má rozměr 2,5 x 8. Žebra 11 jsou sestavena z lišt 2,5 x 2,5, střední žebro 12 je z lišty 2,5 x 5, nosník 13 má rozměr 2,5 x 4, lišta 14 rozměr 2,5 x 2,5. Okrajová žebra 15 jsou ze stejného mate­riálu jako u křídla.

Trup příhradové konstrukce je sesta­ven z lišt 16 a 18 o průřezu 3 x 3. Nejdříve sestavíme dvě shodné bočnice, které ze­sílíme v přední části a v místě zadního závěsu svazku dílem 17 z balsy tl. 3. Bočnice po začištění nařízneme u zadní­ho závěsu svazku a nalomíme je tak, aby se na konci dotýkaly. Bočnice přiložíme rovnou spodní stranou na výkres a vlepu­jeme mezi ně příčky 18 (16 kusů) o stejné délce. Potom zalepíme příčky v zadní části trupu. V místě zadního závěsu svaz­ku vylepíme trup zespodu balsou tl. 3; shora jej necháme otevřený pro lepší přístup ke svazku. Přední přepážku 19 vyřízneme z překližky tl. 1 a přilepíme ji zpředu na trup, přičemž dodržíme sklon 5°. Lišty 20 o průřezu 3 x 3, tvořící lože křídla, přilepíme na trup až po jeho pota­žení papírem.

Hlavice 21 je slepena z prkének balsy tl. 3. Zezadu na hlavici přilepíme vedení 22 z překližky tl. 3, které musí přesně zapadat do otvoru v přepážce 19. Hlavici obrousí­me spolu s trupem do tvaru podle výkresu.

Hřídel vrtule 23 i závěs svazku 24 ohneme podle výkresu z ocelové struny o průměru 1,2 (na závěs 24 navlékneme bužírku). Pouzdro hřídele 25 z kovové trubky vhodného průměru zalepíme do hlavice. Ložisko vrtule 26 může být kulič­kové nebo složené ze tří polyetylenových podložek, v nouzi může být i z korálku. Vrtuli 27 nasuneme na hřídel, jehož před­ní konec potom ohneme do pravého úhlu podle výkresu; přebytečný drát odštípne­me. Zadní závěs svazku 28 jez bambuso­vého kolíku o průměru 3.

Svislá ocasní plocha je z lišt 29 o prů­řezu 3 x 3, díl 30 stejně jako podložka výškovky 31 o rozměru 20 x 80 (v půdory­su trupu není zakreslena) jsou z balsy t1.1 a jsou nalepeny na trup až po jeho potažení.

Potah modelu je z tenkého papíru, který lepíme ke kostře lepidlem Lovosa nebo řídkým vypínacím nitrolakem. Im­pregnace potahu je ze tří vrstev řídkého vypínacího nitrolaku, díly není třeba za­kládat do šablon, neboť konstrukce nedo­voluje zborcení ploch.

Pohon modelu je z 8 nití gumy Pirelli o průřezu vlákna 1 x 3, délka svazku je 400 mm, hmotnost namazaného svazku nesmí překročit 10 g. Po zaběhnutí lze s vrtačkou natočit do svazku až 500 otoček. Průřez svazku je 24 mm2; lze pochopitelně použít i svazek ze šesti vláken 1 x 4 či čtyř vláken 1 x 6. Pro špičkové modely P 30 o malé letové hmotnosti je vhodnější průřez svazku 18 mm2. Pro popsaný model byl silnější svazek zvolen záměrně (hmotnost mode­lu bez svazku je 50 g).

Zalétání modelu nečiní obtíží, jestliže jsme se řídili stavebním návodem. Křídlo i VOP přivážeme k trupu oky z gumové nitě 1 x 1. Model vyvážíme posouváním křídla po trupu, až zůstane při podepření ve vzdálenosti 45 mm od odtokové hrany křídla v rovnovážné poloze. VOP podloží­me ze strany tak, aby pravý konec byl asi o 10 mm výše než levý (při pohledu na model zezadu). Model je tím seřízen do mírných pravých kruhů, První „motoro­vé“ lety zkoušíme asi na 150 otoček. Model by měl stoupat v pravé zatáčce. Není-li tomu tak, vychýlíme podložkou hlavici mírně doprava. Otočky svazku pak postupně zvyšujeme až na 500, kdy má ostře stoupat vzhůru. Po motorovém letu o trvání asi 20 s model klouže s protáčející se vrtulí v mírných pravých kruzích. Dosa­žení minutových letů by nemělo být pro­blémem, pro létání v termice raději vybav­te model doutnákovým determalizáto­rem, jinak by mohl ulétnout.

Přeji dobrý start této skutečně žákov­ské kategorii, z níž by zanedlouho mohla vzniknout „gumáčkářská“ obdoba kate­gorie kluzáků A3.

Jiří Kalina

MODELÁŘ • 8/1979 • 228


 

Plánek modelu a nová kategorie zaujala asi hodně modelářů, protože již ve 3 čísle MODELÁŘE 1980 byl malý komentář k plánku.


K plánku P-30

(Modelář 8/1979)

Loni jsem podlehl vlivu člena našeho modelářského klubu Antonína Novotného a věnoval jsem hodně času malým modelům na gumu. Stavěli jsme pokojáky, P-3, oříšky, venku létající „mrňousky a tyčkové gumáčky. Nakonec nás velmi, zaujal plánek modelu P-30 od Jiřího Kaliny. Toník ihned překreslil plánek do skutečné velikosti (je to škoda, že právě náborové modely se musí překreslovat) a za pár dní měl model hotový. A ten hned napoprvé a bez velikého seřizování léta! A jak! Na svazek ze 4 nití gumy Pirelli 6 x 1 stoupá strmě jako moto rák a dosahuje časů od 60 s na začátku až po téměř (bez 2 s) dvou minut! Na podzim, k večeru a za mlhy! Hned mne to chytlo za srdce a pustil jsem se také do stavby.

Kalinovo křídlo z tolika Macků se mi zdálo příliš pracné a těžké. Udělal jsem tedy křídlo obyčejné – z žebírek a s pouze jedním hlavním nosníkem. V místě lomení křídel jsem přidal malé překližkové ná­kližky. Jaké však bylo moje překvapení: moje křídla byla daleko těžší! (a to Toník vybral opravdu lehkou balsu.) Nemrzí mne to, doufám, že se příště zlepším už – jen kvůli tomu pěknému pohledu na malý modýlek šplhající do modré oblohy …

Zdá se nám však, že kupovaná vrtule je na tak silný svazek přece jen trochu malá. Prodávané hřídele pro vrtulový komplet jsou příliš krátké, trubka má strašně veliký otvor – jak to ten Jirka dělá, že mu to všechno pasuje? Přimlouvám se, aby pravidla pro kategorii P-30 byla co nejdříve zahrnuta do našich „Pravidel“.

Lumír Svoboda,

LMK Mělník

MODELÁŘ • 3/1980 • 68


… Pokračování seriálu a možná mnoho dalšího příště.

VaPe